KRUHOVÉ KOMUNITY  v e r s u s  VOLNÉ KOMUNITY
____________________________________

Pokusíme-li se na úvod velmi stručně definovat oba tyto typy komunit na základě jejich povahy, pak kruhové komunity jsou komunitami „rodinnými“ (komplexní, důvěrná partnerská soužití), zatímco klasické volné komunity komunitami „přátelskými“ (komunikační a rozvojová centra založená na nezávazné spolupráci).

   Mnozí z těch lidí, kteří se někdy v minulosti angažovali při vzniku komunity, nebo v některé z již existujících komunit určitou dobu pobývali, si odtamtud odnesli nejednu špatnou zkušenost a všichni, kteří se k tomu ve vzpomínkách vracejí a posléze leckde vyjadřují, většinou shodně poukazují na tytéž problémy, jež je přiměly komunity opustit. Pravým důvodem jejich zklamání, dle našeho soudu, je, že většina těchto „nešťastníků“ vstoupila do volných komunit s bláhovým očekáváním, že jim z velké části poskytnou to, co lze jaksi očekávat výhradně od komunit kruhových; použijeme-li tedy lidového rčení: Plakali hezky, ale na špatných hrobech.

   Jejich negativní reference o volných komunitách však bohužel vrhají stín na komunity obecně, neboť svými neobjektivními názory odrazují mnohé alternativní nadšence od jakéhokoli komunitní způsobu života, čímž nevědomky škodí pokroku v té nejprůlomovější oblasti moderních dějin, která, dovolujeme si směle tvrdit, je velkou nadějí lidstva.

   A právě proto a právem považujeme tuto stránku za jednu z nejpodstatnějších našeho projektu, jíž by měla být věnována zvýšená pozornost, neboť níže objasníme, čím že se která komunita od druhé odlišuje, a mimo to tím čtenáře ujistíme, že kruhové komunity, které zde na Svobodně Spolu prezentujeme, mají s volnými komunity jen pramálo společného.

   Nyní tedy nabízíme k posouzení bližší specifikaci obou výše zmíněných typů komunit formou jejich porovnávání, na základě čehož si o nich každý jednotlivec bude moci utvořit jasnější představu a rozhodnout se, který z těchto typů komunit je bližší jeho vnitřnímu založení a životnímu zaměření, který z nich by mohl být přínosnější pro jeho budoucí působení, či který může lépe řešit jeho momentální životní situaci.

_________________________________________________________________________________________

HLAVNÍ ROZDÍLY MEZI KRUHOVOU A VOLNOU KOMUNITOU

Počet členů komunity

KRUHOVÁ KOMUNITA je do jisté míry jakousi formou rozšířené rodiny či rozšířeného manželství (ovšem bez nutnosti onoho úředního aktu), při jejímž zakládání se její potenciální členové předem dohodnou na přibližném maximálním počtu všech budoucích členů. (Námi upřednostňovaný ideální počet je 8 členů.)

VOLNÁ KOMUNITA je společnost na sobě víceméně nezávislých lidí, zpravidla neomezená počtem budoucích příchozích (většinou převyšující počet 10 členů).


Základní pojetí komunity

KRUHOVÁ KOMUNITA, bez ohledu na to, je-li polyamorní, je mnohem důvěrnější a více intimní, funguje se vzájemně větší osobní náklonností (otevřená důvěrná komunikace, společné aktivity) i se znatelnějšími fyzickými projevy Lásky (např. každodenní objímání po ránu nebo na přivítanou, polibky, ...).

VOLNÁ KOMUNITA je více individuální. Není podstatné, zda si všichni její členové navzájem povahově sedí a co o sobě vědí, důležité je pouze to, aby se vzájemně respektovali a dodržovali domluvená pravidla.

Členové KRUHOVÉ KOMUNITY primárně obývají společné prostory v rámci jednoho obydlí (tzv. bydlení pod jednou střechou).

Členové VOLNÉ KOMUNITY primárně obývají dílčí prostory (maringotky, jurty, nízkokapacitní přírodní obydlí) v rámci společného pozemku (tzn. osada).

KRUHOVÁ KOMUNITA vzniká s jasně daným společným záměrem do budoucnosti a počítá s životními plány a cíli jednotlivých členů, o nichž všichni zúčastnění předem vědí, je jim přáno a jsou všemi členy bez problému podporovány. Zároveň zohledňuje podstatu společného fungování domácnosti (viz. stránka Kruhové komunity versus manželství - Hlavní výhody kruhové komunity).

VOLNÁ KOMUNITA nepotřebuje nutně žádný specifický společný záměr do budoucnosti, jediným budoucím záměrem je přežít a udržet komunitu v chodu. Není brán ohled na společné fungování domácnosti, neboť ta, v běžné podobě, prakticky neexistuje.

Způsob seznámení

Seznamování členů KRUHOVÉ KOMUNITY probíhá obdobně jako u monogamně založených lidí, jen s větším počtem zúčastněných. To znamená, že namísto dvou lidí se setkají například čtyři lidé (možno dva páry) nebo celá skupina lidí, ještě před vznikem komunity, a ti v seznamování postupují stejným způsobem, jakým by postupovali při seznamování v páru. Dá se tedy mluvit o jakýchsi hromadných randez-vous, kterých před vytvořením komunity může (nebo by dokonce mělo) proběhnout několik, než se všichni zúčastnění ujistí, že mají skutečný zájem v tomto složení spolu v budoucnu fungovat.

VOLNÉ KOMUNITY vznikají zpravidla tak, že jedinec nebo malá skupinka lidí se rozhodne vytvořit komunitu spontánně na základě momentálního vnuknutí a veřejně ji nabídnout k dispozici dalším členům a k jejímu následnému libovolnému rozšiřování, což probíhá stylem: Kdo chceš, nebo momentálně potřebuješ, přijď mezi nás a zkus s námi žít - my uvidíme, ty uvidíš a nějak to dopadne.
Tyto typy komunit se pak mnohdy stávají azylem pro útěkáře, někdy dokonce mohou být zakládány přímo za tímto účelem.

Poznámka: „Útěkářem“ nazýváme člověka, který je nespokojen se životem tzv. v systému, který má utkvělou představu, že systém lze opustit (tzv. odejít ze systému), nemá však ponětí kudy a kam, hledá cestu, neví co dál, nemá jasnou představu o budoucnosti, zároveň chce někam patřit, být součástí nějakého celku.

Výběr partnerů

Postup při výběru partnerů do KRUHOVÉ KOMUNITY je opět stejný jako při výběru partnera pro monogamní soužití. Každý má určité představy o životě, o přítomnosti, o budoucnosti, zájmy, zvyky nebo zásady, proto hledá „rodinné společníky“, kteří by byli naladěni na stejnou vlnu, podporovali se navzájem a vycházeli si vstříc. Je tedy důležité probrat osobně všechna podstatná témata, která jsou pro to rozhodující, přičemž by neměla být opomíjena dvě naprosto zásadní, jimiž jsou komunitní rozpočet a výchova dětí, neboť došlo-li by k pozdějším neshodám v těchto bodech, mohlo by to znamenat ohrožení fungování komunity a vést až k jejímu rozpadu.
 
Do VOLNÉ KOMUNITY je vítán prakticky každý, pokud splňuje několik málo základních obecných požadavků, jež předem stanovili zakládající členové.


Organizace

V KRUHOVÉ KOMUNITĚ neexistuje vedoucí, veškerá jednání o chodu komunity probíhají formou společného rozhodování či hlasování v rodinném kruhu.

Ve VOLNÉ KOMUNITĚ vedoucí také být nemusí, často však zakládající členové sami sebe do této role staví,
a to buď od samého vzniku komunity, protože tento model zkrátka aplikovat chtějí (což bohužel pak snadno vede k tomu, že se snaží násilně prosazovat své vlastní představy o chodu komunity, a to se ostatním nemusí dvakrát líbit), nebo jim v jiném případě nic jiného nezbývá, pokud jsou k tomu dotlačeni v důsledku fluktuace (nespokojení členové odcházejí, noví členové přicházejí). Tento proces do značné míry ovlivňuje i fakt, že součástí takové komunity bývají velmi často výše zmiňovaní útěkáři, kteří naopak svým přístupem k životu sami sebe mnohdy staví do rolí vedených, takže je celkem pochopitelné, že „zdravé jádro“ složené z těch, kteří v komunitě působí nejdéle, se chopí vedení s cílem udržet komunitu při životě.

 

Představa o budoucnosti


Kdybychom směli načrtnout svou vlastní nejfantastičtější představu o začlenění komunit do společnosti v blízké budoucnosti, pak bychom to viděli asi tak, že kruhové komunity by mohly průběžně nahrazovat manželský způsob života, sloužit tedy jako rodinná zázemí, zatímco volné komunity by mohly být vytvářeny jako nezávislá (zpola dobrovolnická) centra, v nichž by lidé z kruhových komunit nacházeli nejrůznější pracovní uplatnění. Tato centra by se pak mimo jiné zaměřovala na propojování se všemi ostatními centry, potažmo na vytváření celorepublikové komunitní sítě sloužící směnnému obchodu a jiným významným aktivitám, dále by se zaměřovala na oblasti vzdělávání, na činnosti v rámci duševní hygieny, na řemeslnou výrobu a zemědělství, a v neposlední řadě, za kýženého předpokladu, že čím dál více lidí dospěje k procitnutí a projeví touhu změnit svůj životní styl, by sloužila těmto lidem zprvu jako útočiště, v zápětí co by pomyslné mosty, po nichž by mohli bezpečně přecházet ze „starého“ konzumního, postfaktického světa do světa „nového“, do světa ohleduplného a  smysluplného, do světa upřímného a láskyplného, do svobodného světa.